Bývala jednou jedna autožárovka, která svítila v noci, svítila ve dne, svítila vlastně pořád a bez odpočinku. Svítila pokaždé, kdy se její domeček dal do pohybu. Byla ráda, že má tak zodpovědnou práci a dělala ji ráda. A když už zestárla a začala den ode dne slábnout, přišel její poslední pracovní den. Domeček se rozjel a ona se z posledních sil rozsvítila, aby ještě jednou splnila svoji povinnost. Jaké to ale bylo milé překvapení, když po necelé půlhodince zjistila, že jedou na chatu! V té chvíli se samou radostí naposledy rozzářila a než navždy zhasla, roztáhla se její tvář do širokého úsměvu. Věděla totiž, že už navždy zůstane v květinovém záhonu tam, kam jezdívala nejraději…
